SEX SEX SEX!!!!


Haha! Žádnej sex, ale takovej ten srdcelivnej článek, co nikoho nezajímá a každej to píše jakože pro inspiraci, ale ve skutečnosti ho ostatní lidi vůbec nezajímaj a potřebuje jenom poplácat po rameni a pochválit, jak je děsně dobrej, žejo.

Nedávno kamarád sdílel svoji fotku z roku 2012, kde je, jak jinak na startu cyklistického závodu. A já si říkám „Kde jsem byla Já, v roce 2012?“. Nevím, jak moc tenhle příspěvek chytne za srdce Vás, páč to není žádnej takovej ten příběh, jak si chlap po vážný autonehodě zazávodí na Olympiádě nebo jak se rodičům těžce postížený holčičky podaří pomocí televize a hromady lidí, vybrat peníze na nákladnou operaci a ani to není video s děsně roztomilejma kočičkama. Každopádně hned Vám vysvětlím, proč mě to dojímá:





1. fotka (ta vlevo) je z října 2012. V té době jsem pila rum místo kafe a vypadá to, že jsem ho pila tolik, že už jsem chytala i podobnej odstín (haha, sranda, to je solárko), za večer nebyl problém stáhnout dvě krabičky cigaret (kdo mě zná dlouho, tak moc dobře ví) a vlastně jedinej můj koníček byl trávit veškerý volný čas po hospodách a honit se za klukama na diskotékách….
No a kde jsem teď?! Teď to bylo 5 let, co nekouřím a v říjnu to byly 3 roky, co jsem si zaběhla a hned vyhrála svůj první maraton (Vinařský maraton – 3:46:38). Dnes běhám 60 kilometrové závody v kopcích a dokonce některé i vyhrávám. Někdy to bolí a někdy vlastně hodně, ale o tom to je, o tý dřině a odhodlání. Není to jen o tom jaké si dáváme cíle, ale převážně o cestě, která k těmto cílům vede a o lidech, kteří nás na této cestě doprovází.

Tímto bych zde chtěla poděkovat Jaroslavovi Kašemu, že mě tenkrát vzal pod svá křídla a udělal z „hobíka“ závodníci, děkuji mé spřízněné duši Andrejce Linhartové (Meluzínové), že mě na této cestě doprovází, věří ve mně a podporuje mě ve všech bláznovstvích a když je potřeba, postaví mě zase pěkně nohama na zem. Děkuji mé trenérce Šárce Dýrové Macháčkové a SportRaces, kteří mi pomáhají plnit si sny. A také děkuji své rodině a přátelům, kteří vždy měli a pořád mají se mnou trpělivost. A v neposlední řadě patří DÍKY všem těm, kteří tu sentimentální vomáčku dočetli až dokonce.

Tak! A teď už dost těch sentimentálních keců, utřeme slzy kapesníkem, klidně i papírovým, a ještě vám povyprávím, jak jsem se vlastně k tomu běhání dostala, páč to prej všechny děsně zajímá…

Píše se podzim 2013 a Mirvaldová, stejně jako každý pátek, sobotu a často i v pondělí a ve středu, sedí se svými přáteli v krčmě jménem Naproti (mimochodem super absinthovej bar v Brně, rozhodně doporučuji). Kamarádí – alkoparťáci se baví, že by měli začít se sebou něco dělat a že teda jako budou chodit do posilovny, aby byly do plavek (na alkoparty na Vltavě) jakože ve formě. Mirvaldová to slyší a říká si „Nojo, bych asi taky měla se sebou něco dělat“ a tak se s alkoparťákama dohodnou, že budou dvakrát týdně navštěvovat místní posilovnu. Nojo! Jenže Mirvaldová nechtěla bejt žádnej Schwarzenegger a bála se, že když dvakrát zvedne činku, tak z ní bude korba a rozhodla se, že mezi tím, co budou alkoparťáci posilovat, tak ona bude dělat jenom takový to kardio, páč to je prej na hubnutí a kondici nejlepší, žejo. 
Si teda pořídila i sporttester, aby se pohybovala v těch „správnejch tepovejch zónách“ a prostě hodinu chodila na páse… Uplynul asi měsíc, alkoparťáci se na to dávno vys*ali, ale Mirvaldová, tentokrát už minimálně třikrát do týdne, pořád chodila do posilovny na pás. 

Brzo ale už musela běhat, aby měla ty „správný tepy“, netrvalo dlouho a měla desítku pod hodinu no a za další krátkou chvíli tam takhle běhala v tý činkárně třeba i dvě hodiny (jako dodneška nerozumím tomu, jak mě to mohlo bavit, páč co si budem, na tom běhátku je to fakt děsnej vopruz). Takhle to trvalo celou zimu, až přišlo jaro a Mirvaldová vyběhla ven, jenže ona nebyla žádnej troškař, kvůli 10 kilometrům přece nemá ani cenu nazouvat tenisky, takže rovnou tam posílala běhy od 15 kilometrů vejš. 

V březnu (2014) se rozhodla, že si oběhne tady ten náš Brněnskej rybník (Brněnskou přehradu). Von má sice kolem dokola jenom 14 kilometrů, jenže když se k tomu připočtou ještě kilometry od domu a domů, jsme na 25 kilometrech. Ehm!
Běžela bez vody, bez jídla a trvalo jí to přes tři hodiny, bála se totiž běžet po silnici a brala to mimo cestu přes houští a po skalách, …. Sípající doběhla domů, ale šťastná (zde objevila své masochistické sklony). Celou noc se budila bolesti kyčlí, protože tělo ještě na takový nápor kilometrů nebylo zvyklé.

A tak si tak nesmyslně chodila běhat dlouhý běhy jak se jí zachtělo, v létě na chvíli s během přestala a začala posilovat, protože vono to prej není uplně pravda, že dvakrát zvedneš činku a bude z tebe korba, ale na podzim 2014 (zase ten podzim sakra) znovu vyběhla a tentokrát se pokusila i o nějaký systematický trénink s cílem si na jaře zaběhnout půlmaraton…..

No a ono se tak stalo. Na jaře 2015 si zaběhla svůj první půlmaraton a první závod vůbec, byl to Osecký půlmaraton a dokončila ho v čase 1:49:53. Po tomto závodě se rozhodla, že chce běžet i maraton. Přihlásila se tedy na Vinařský maraton, který se měl běžet v říjnu a začala makat (už v dubnu!). Trénovala podle tréninkového plánu na 50 kilometrový ultratrail (protože přece, když bude mít natrénováno na 50 kilometrů, maraton bude hračka). Běhala 6 dní v týdnu. Z toho od úterý do pátku dvoufázově a každý den běžela ráno před prací 5 km a odpoledne dalších 10 km, v sobotu pak dlouhý běh 20-30km, v neděli „výklus“ 5-7km a v pondělí volno. Mezi tím si zaběhla Vltava run s partou veganů (byla 5 let veganka, ale o tom třeba příště), Brněnský půlmaraton a Běhej Lesy – Lednice. S kamarádkou měsícem před závodem daly jen tak tréninkově vlastní maraton. Mimochodem sice běžely po cyklostezce 21 kilometrů tam a 21 zpátky, ale i tak se díky jejich orientačnímu nesmyslu zvládly ztratit a bylo z toho nakonec kilometrů 50.
No a přišel den D! Maraton…. Tak nějak abych to zkrátila, není to rychlý maraton, je to sice silnice, ale pořád běžíte do kopce nebo z kopce a byl to první ročník, takže konkurence vlastně žádná, ale i tak…. Prostě si to běžela „na pohodu“, v kapse 3 datle a VYHRÁLA! Vyhrála s časem 3:46:38.

Pak jí tak nějak najednou chyběl v tom závodění cíl, ale byla domluvená se svojí kamarádkou, že další podzim už si zaběhnou Beskydskou sedmičku (96km/5.000m+) a ta stejná kamarádka, spřízněná dušička Andrejka, ji vzala 1. 1. 2016 na Novoroční půlmaraton v Brně (mimochodem to byl její nejkrásnější Nový rok v životě, nejen kvůli závodu, ale i kvůli tomu, s jakými lidmi ten den strávila). A na tomto závodě ji oslovil trenér Moravské Slávie Jaroslav Kaše. Původně ani o jeho nabídku nejevila zájem, protože chtěla běhat dlouhé běhy v horách a silnice jí už moc nelákala, ale věděla, že se může s panem trenérem zlepšit a tak nabídku nakonec přijala.

A tak s panem Jardou trénovala a závodila po dvě dlouhé a náročné sezóny. Bohužel ale začala mít roupy, protože pan Jarda z ní chtěl mít rychlou závodnici na silnici, ale ona byla myšlenkama stále v horách. To vedlo nakonec k tomu, že od Jardy odešla. Oslovila ji  ale její kamarádka, která v dávných časech taktéž trénovala s panem Jardou, zda by s ní nechtěla trénovat, že jí s běháním pomůže, tedy jenom v případě, že nechce trénovat na Olympiádu.

Co se má stát, stane se a všechno zlé je k něčemu dobré! Od té doby si Mirvaldová plní sny s paní trenérovou - Šárkou Dýrovou Macháčkovou, která se pyšní titulem mistryně ČR v maratonu a která má pochopení pro její lásku k horám a masochistickým sklonům - většinou teda.

Zazvonil zvonec a pohádky konec není, páč tím to teprve všechno začalo…

Komentáře

  1. Skvělý! tak brzy jsem to zastavit nedokázal a k běhu jsem se dostal až v léčebně, kde jsem skončil s chlastem a fetem.. teď mám ale novej směr a místo panáků polykám kilometry.. tvůj progres je vážně úctyhodnej a motivační a hlavně jde vidět, že když se chce a tvrdě maká tak to jde.. jen tak dál.. oba :)

    OdpovědětVymazat
  2. super! objevila jsem tenhle blog dnes rano pres Bezce na fb a moc me bavi. A jsme na tom s tou bezeckou historii velice podobne:D i s zivotnim stylem pred. Je uzasny co telo dokaze zregenerovat! Hodne stesti v behu a doufam ze se potkame na zavode nekdy

    OdpovědětVymazat

Okomentovat