Tak jak je to s tím masem?


Mám ráda kontroverzní témata, takže na tento článek jsem se vyloženě těšila a už se nemůžu dočkat, jak budete po přečtení reagovat. Možná mě pár mých přátel veganů ukamenuje a možná mě zatvrzelí masožrouti přestanou mít rádi. Každopádně, ať to dopadne jakkoliv, doufám, že si z toho všichni odnesete jen to nejlepší.
A ještě bych chtěla podotknout, že se tímto článkem nikomu neposmívám a nikoho nechci shazovat!


Začala bych asi s tím, jak to mám s masem já. Od dětství mám s masem problém, protože mi nechutná, smrdí mi a dokonce mi vadí i ta svalová struktura masa v puse. Jako dítě jsem jednu dobu i trpěla anemií z nedostatku železa. Nicméně občas do mě dostali aspoň kuře, rybu nebo nějakou sekanou.

Na střední jsem pak studovala výživu, takže jsem hodně experimentovala s výživovými směry, až jsem se přes dělenou stravu dostala k veganství. Nejen, že to pro mě bylo snadné, vyloučit živočišné produkty, ale dokonce se mi velice zalíbila i etická stránka věci a navíc to bylo děsně ZDRAVÉ. Takže jsem přečetla snad všechny tehdy dostupné knihy o veganství, včetně Čínské studie (bichle jak sviňa, kde se opakuje pořád to samé dokola), sledovala jsem Katy Veganza na IG a i její blog a děsně jsem tuhle fitnesku žrala (měla jsem i fitness cvičící období, ale o tom zase někdy příště). Naštěstí jsem ale nikdy nepatřila k těm VEGANŮM, kteří se ještě ani nepředstavili a už jste věděli, že nejí živočišné produkty, a že Vy byste se měli jít rovnou zabít, protože jste vrazi, jestli Vám nedělá problém sníst sýr, anebo nedej bože mrtvý telátko! Nicméně jsem tomu opravdu věřila a byla jsem přesvědčená, jak je tento výživový směr děsně ekologickej a zdraví prospěšnej. Jenže Veganství začalo být fakt velkej boom a s tím se začalo i vyrábět velké množství průmyslově vyrobených potravin, které sice jsou veganské, ale jinak to jsou úplně stejný s*ačky, jako ty s použitím živočišných přísad, akorát jsou VEGANSKÝ a stojí 3x tolik a je to jakože děsně zdravý a etický a já nevím co. (PROSÍM VÁS ČTĚTE SLOŽENÍ TOHO, CO KUPUJETE)



A to mi začalo celkem vadit, mě se totiž původně na veganství asi nejvíc líbilo i to, že Vás to nutí vařit z celistvých surovin. Nicméně po roce na kytičkách jsem začala se sportem a běháním. Všechno super, nejvíc happy, člověk sice naběhal už přes 50 kilometrů týdně, ale všechno to bylo kadla kadla s prstem v nose, prostě můžeš si u toho zpívat. Takže teda kytky dobrý. 
Vyzkoušela jsem si i půl roku RAW veganskou stravu. Bohužel jsem u toho ale nevydržela. Abych se cítila sytá, musela jsem denně sníst opravdu hodně ořechů a semínek. A jak všichni víme, není to zrovna nejlevnější záležitost a co si budeme povídat, rozhodně to ani není výživový směr, který by se mohl pyšnit tím, že v našich zeměpisných šířkách můžete jíst lokální suroviny a zvlášť v zimě. Pořád jíte avokádo, exotické ovoce, velké množství ořechů. Všechno se to sem dováží z velké dálky, takže za mě to není ani ekonomické, ani ekologické ani nic. Nebo aspoň v Česku rozhodně NE!
Jenže pak začalo trénování, ano opravdové TRÉNOVÁNÍ, pod vedením trenéra. Takže intervalové tréninky, dlouhé běhy, tempové běhy a hlavně v sezóně skoro co týden závody, někdy dokonce i dvakrát týdně.

Do dneška si pamatuji, jak jsem si po každém tréninku ledovala půl hodiny ve sprše nohy, jak jsem druhý den nemohla doběhnout ani na tramvaj, jak jsem byla neustále unavená a bolavá. Každopádně jsem si nechtěla přiznat (nebo mi to možná nedocházelo), že by to mohlo být stravou. Zde mi může začít oponovat spousta veganů, že na kytkách se vrcholově sportovat dá. Já to to nikomu neberu, možná to možné je (to je ve hvězdách), každopádně i přes to, že jsem jedla pestrou stravu, snažila se hlídat si příjem bílkovin, železa, vápníku atd., moje tělo prostě na rostlinné stravě kvalitně regenerovat nedokázalo. 
Ano! Znám spousty veganů ultramaratonců, takových těch co běhají 100 kilometrové závody a delší, včetně nejúžasnějšího Scotta Jureka, ale trénink na takto dlouhé distance se diametrálně liší od maratónského tréninku. Na takto dlouhé závody tělo jede převážně na tuky, nehledě na to, že pokud chcete běhat kvalitně, moc takových ultramaratonů za rok nezvládnete.

Takže si prostě tělo řeklo a já začala mít chuť na vejce a jelikož se snažím své tělo poslouchat, přešla jsem po 3 letech z veganství na vegetariánství. Zařadila jsem prvně jen vejce pak i mléčné výrobky. No a kupodivu („kupodivu“) výsledky se dostavily docela brzy. Ono to začalo tak nějak běhat rychleji. A já nebyla tolik unavená. Nehledě na to, že když jdete několikadenní přechod hor, jako vegan máte sakra problém se někde najíst. Navíc nejen, že vy jste nas*aní, že se nenajíte, ale ještě celá parta, že se zas neřeší nic jiného, než kde se ten kytkožrout nažere. A tahat s sebou všechno jídlo na tři dny je docela vopruz. Takže mi to najednou i ulehčilo normální společenský život, protože jíst vegetariánskou stravu na horách, na rozdíl od veganské, už není takový problém.

Na podzim 2017 jsem začala trénovat se Šárkou Dýrovou Macháčkovou a SportRaces. Šárka, na rozdíl od předchozího trenéra, se mnou začala řešit i jídlo. Společně s Petrem Novákem mi vysvětlili, že tělo DOSPĚLÉHO a zdravého člověka, který klade důraz na pestrý a vyvážený jídelníček, dokáže fungovat bez zdravotních problémů na rostlinné či vegetariánské stravě. Ale tělo vrcholového sportovce má naprosto odlišné nároky na živiny a mikronutrienty. A ke správnému fungování a kvalitní regeneraci potřebuje živiny obsažené v mase a živočišných produktech. Šárka mi také řekla slova, která nikdy nezapomenu a doufám, že se nebude zlobit, když to tu na ni prásknu: „Kláry, já také měla období, kdy jsem nejedla maso a byla jsem pořád zraněná a unavená a podívej se, jak jsem nakonec dopadla. Chceš dopadnout jako já?!“ (Šárka je mistryní České republiky v maratonu, ale už neběhá, nemůže. Takže přesedlala ze závodních tenisek do sedla kola).
To mě přesvědčilo se opět nad svým jídelníčkem zamyslet, ale jelikož mi prostě maso SMRDÍ a HROZNĚ NECHUTNÁ, ryba byla pro mě asi jediný kompromis.

Brzy to bude rok, co jsem do jídelníčku zařadila ryby, jím je několikrát do týdne. A můžu Vám říct, že regenerace je úplně někde jinde. Nebývám bolavá, ani zraněná, lítám jak čamrda, jsem jak Králíček Duracell. Po čtyřech letech se mi upravil cyklus a jsem teď taky děsně happy jak dva grepy a svět je mega sluníčkovej.


Takže říkejte si, co chcete, přesvědčujte mě, jak to na té veganské stravě jde, ale za mě NEJDE! Nebo možná jde, ale je to nesmírně složité, život komplikující a otravné pro okolí. 
Všichni mí přátelé vegani, kteří sportují, se věnují sportu na hobby úrovni. Takže tady jsem si jistá, že když mají stravu pestrou, vše funguje tak, jak má. Ale nikdo z nich nemívá těžké tréninky rychlosti dvakrát týdně, nikdo z nich nezávodí několikrát do měsíce, ba do týdne. Nikdo z nich nemívá dvoufázové tréninky, nikdo z nich NEVYPADÁ zdravě! Sorry, ale NE! Já kolikrát taky vypadám děsně nemocně, ale to je tou dřinou. 
Pak mi ještě můžete dávat příklady nějakých olympioniků na kytkách. Jasně, ale jak dlouho těmi vegany jsou? Rok? Dva? Naše tělo není hloupé a má vytvoření zásoby, jenže jednou ty zásoby dojdou. A v tuto chvíli pocítíte, že Vám něco schází.
Vrcholoví atleti se možná na začátku rostlinného stravování cítí lépe a v kondici, protože rostlinná strava je mnohem snáze stravitelná a trávení je nestojí tolik energie. Ale co pak? Až tělu zásoby potřebných živin dojdou? Až najednou nebudou mít z čeho ty narušené tkáně, po těžkých trénincích, opravovat?

Pokud tohle čte nějaký VRCHOLOVÝ atlet, co je už deset let na rostlinné stravě, který vypadá zdravě, podává výkony, cítí se zdravě a plný sil, tak se mu klaním až k zemi a tleskám!

A teď mě zajímá, co si o tom myslíte Vy?



Komentáře

  1. Mohla by si urobit nejaky prototyp Tvojho jedalnicku v priprave aspon jeden den ? A naprid v den zavodu ?☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, ano, mám to do budoucna určitě v plánu :)

      Vymazat
  2. Mám za sebou podobnou cestu jako ty a vlastně i podobný názor. Stejně jako trend veganství přišel, tak poslední dobou se ukazuje, že to byla od těch propagátorů buď jen přetvářka, nebo začínají mít problémy a jí už i živočišné produkty. Ve finále ať si každý jí co chce, ale hlavně ať každý bere věci na internetu s rezervou. Pamatuji si, jak jsem před lety strašně "žrala" všechno od veganů na soc. sítí, jak je to zdravé a úžasné, změní to život i planetu, jednorožci a tak dále. Teď ti samí lidé dělají videa, že už dál vegany nejsou, že měli už i tenkrát zdravotní potíže, ale nechtěli si připustit, že by to bylo veganstvím.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat